Sólový zpěv
Margreet Honig: „Zpěvák je člověk, který má touhu vyjadřovat se prostřednictvím zvuku svého hlasu. A tak jako je každá lidská bytost jedinečná, tak je i jedinečný hlas každého z nás.“
Počátek zpěvu můžeme nalézt ještě před vznikem mluvené řeči, kdy se pravěcí lidé snažili napodobovat zvuky přírody. Nejprve jsme tedy zpívali a až ze zpěvu vzniklo mluvené slovo. Tento jev přetrvává do dnešních dní.
Schopnost vytvářet hlas a tón máme hlavně díky hlasivkám. Již od začátku se žáci učí řádné životosprávě, ve zpěvu se označuje pojmem „hlasová hygiena“. Dalším důležitým ústrojím pro zpěv je dechové svalstvo, které se učí žáci v hodinách vědomě používat, rozvíjí se tím kapacita plic a také technika hlubokého a žeberně-brnáničního dýchání. To je důvodem, proč bývá zpěv doporučován nejen jako prevence, ale také jako součást léčby respiračních chorob. Rozvoj správného dýchání je úzce spjat s psychickou rovnováhou a schopností zvládat zátěžové situace. V neposlední řadě je pro zpěv důležité artikulační ústrojí. Nemusíte mít obavu, pokud Vaše dítě trpí jakoukoliv artikulační vadou, ve zpěvu se totiž většinou nevyskytuje a pokud ano, odstraní se mnohem rychleji a snadněji než v mluveném slově. Právě výuka zpěvu bývá doporučována jako doplněk pro nápravu artikulace u dětí i dospělých.
Zpěv je umění, při kterém se učíme píli, trpělivosti, rozvíjí se představivost, hudební cítění, slyšení a celková muzikalita.
Hlas je vyjádřením osobnosti každého z nás. Rozvoj hlasu přímo ovlivňuje osobnost zpěváků. Žáci se v hodinách zpěvu lépe seznamují sami se sebou prostřednictvím zvuku svého hlasu. Tělo, hlas a dýchání jsou části jednoho celku a tento celek se žáci v hodinách učí nejen vnímat, ale také přijímat. Společně pak hledáme a upevňujeme lásku ke zpěvu a k sobě samým, a to tak, aby je tyto schopnosti provázely celým životem.
